Czech English Korean

Slovník pojmů z parašutismu a letectví

Slovník pojmů

Tandem
Toto slovo znamená obecně „dvojice“ nebo také „dvojitý“. V různých oborech se používá též jako označení určitých entit:

  • tandem v cyklistice - dvojité jízdní kolo, kde jedou dva cyklisté, oba šlapou, první cyklista navíc řídí a brzdí
  • tandem v parašutismu - klient je připoután ke zkušenému parašutistovi se speciálním oprávněním, a společně skočí na speciálním padáku ( klient tím může absolvovat seskok a nemusí cokoliv umět )
  • tandemový přívěs v dopravě ( přívěs )
  • druhé sedadlo za řidičem ( jednostopé motorové vozidlo )
  • dvojitý remorkér v říční dopravě
  • dvoustupňový parní stroj
  • dvojitá cukrovarnická linka
  • dvoukolový kočár
  • dvojice hráčů v kolektivním sportu
  • tandemová pec v hutnictví




Tandemový seskok
Patří parašutismu, při kterém je pasažér (nováček) připoután speciálním postrojem ke zkušenému parašutistovi (instruktor). Tandem-pilot řídí celý průběh seskoku od výskoku z letadla přes volný pád, otevření a řízení padáku až po bezpečné přistání. Před seskokem stačí pasažérovi pouze 10-ti minutová instruktáž. Společně se zkušeným tandem-pilotem tak může pasažér zažít až minutový volný pád rychlostí 200km/h z výšky 4000m a cca. 10min. letu na padáku.


Výstroj
Tandemový seskok vyžaduje jinou výstroj oproti běžným seskokům. Moderní padákové systémy pro tandemové seskoky využívají postroj s tzv. stabilizačním výtažným padáčkem, jenž se otevře krátce po výskoku z letadla. To umožňuje zpomalení rychlosti volného pádu dvou lidí až na rychlost jednoho parašutisty. Prodlouží se čas volného pádu a zajistí se bezproblémové otevření hlavního padáku. Vrchlík tandemového padákového systému je větší než používaný vrchlík pro běžné seskoky, aby mohl unést i dva lidi (pasažér a tandem-pilot). Veškeré moderní padákové systémy používají elektronický přístroj, jenž při selhání tandem-pilota sám zanalyzuje situaci a dle potřeby otevře záložní padák.

 

Licence tandemového pilota
Každý tandem-pilot musí získat instruktorský certifikovaný kurs pro tandemové seskoky. Každý stát má své interní požadavky a předpisy k získání licence pro tandem-pilota. Například v České republice vydává danou licenci Aeroklub Čech a Moravy. Výrobci tandemových systémů mají navíc ještě další požadavky.

 

Padák
Je to zařízení z jemné, lehké a pevné látky, která je určená ke zpomalení objektu při jeho pohybu v atmosféře prostřednictvím odporu vzduchu. Používá se ke zpomalení pádu nebo pro kratší brzdnou dráhu v letectví, kosmonautice anebo automobilismu. Často je jeho užití spojováno s parašutismem (seskoky padákem). Při parašutismu se zpravidla používají dva padáky - hlavní a záložní, většinou v tandemovém uspořádání. Hlavní i záložní padák je uložený v postroji hned nad sebou. Výstroj je umístěna na zádech.


Historie padáku
Myšlenka o sestrojení padáku pochází už ze středověku. Legendární Leonardo da Vinci vytvořil návrh k sestrojení padáku už v období r.1480-83. Myšlenka padáku také napadla chorvatského vynálezce Fausta Vraniče. Roku 1783 seskočil na padáku z věže pařížské observatoře známý francouzský fyzik Louis Sebastien Lenormand a měl své následovníky. Dělaly se i pokusy, kdy z balónů byla shazována na padácích domácí zvířata. V roce 1797 seskočil na padáku francouz Andre-Jacques Garnerin z výšky 700m. Padák byl deštníkovitého tvaru. Vývoj padáků pokračoval dále v 19. století. V roce 1890 byl uskutečněn první pokus seskoku z padákem, jenž byl sbalen do vaku. R.1911 byl udělen patent na padák nové konstrukce italskému vynálezci Pinovi. Ten přišel s myšlenkou otevření malého padáčku, jenž z parašutistova ruksaku vytáhne a otevře i nosný padák.

Po vypuknutí 1. světové války bylo padáky vybaveno pouze minimum pozorovacích balonů. V Rusku byla r.1914 vyrobena první série 70-ti kusů. Těmi byly vybaveny posádky těžkých bombardovacích letounů typu „Ilja Muromec“. Posádky běžných letadel padáky ale neměly, protože vaky byly stále moc objemné a zabíraly mnoho místa. Válka ale urychlila vývoj padáků a v druhé polovině války byly už vyráběny padáky, kde byl objem pro piloty a střelce přijatelný i v malých letounech. Jako běžná výbava posádek letounů byl padák až na konci války.

Na konci 20.let 20. století byl padák zdokonalený a vyráběl se ve velkých množstvích. Vznikly výsadkové vojenské jednotky, které byly prvně použity v zimě r. 1939-40 tehdejším Sovětským Svazem proti Finsku. Za 2. světové války sehrály padáky strategickou úlohu při vylodění spojenců v Normandii.


TYPY PADÁKŮ

Kruhové padáky
Kruhový padák má oproti padákům typu „křídlo“ řadu nevýhod. Není tak dobře ovladatelný, rychleji padá k zemi, není umístěný do tandemového uspořádání a tak neumožňuje v případě odhozu automatické otevření záložního padáku. Nejpoužívanějším padákem takového typu byl československý „osobní výsadkový padák OVP- 68/76A“. Je to armádní padák, který byl zaveden do výzbroje průzkumných útvarů v roce 1969 ( pro hromadné výsadky z letounů IL-14 či An-12, kde se používal OVP-65 (měl bílý vrchlík) s horší, pouze směrovou řiditelností) a nahrazoval staré ruské PD-47 (tzv. pédety). Tento padák umožňuje několik způsobů otevírání:

  • na lano: s upoutaným vakem vrchlíku (tzv. průběžku)
  • seskok se stabilizovaným pádem
  • seskok volným pádem


Hlavní části padáku OVP-68 jsou: výtažné lano, výtažný padák, stabilizační padák, vak vrchlíku, spojovací lemovka, kuponový kroužek, vrchlík se šňůrami a volnými konci nosného postroje, nosný postroj, obal padáku, pružidla, dvoulankový uvolňovač, tříjehlový uvolňovač a brašna.

Padák typu křídlo
Padáky typu „křídlo“ se ve vzduchu chovají stejně jako křídlo letounu. Nejen že brzdí pád dolů odporem vzduchu, ale vytvářejí při pohybu vpřed i podtlak nad svou vrchní stranou. Výsledná vztlaková síla totiž způsobuje, že padák klouže dopředu. Padák je tak relativně dobře řiditelný. Dobře se s ním manévruje, létá proti větru, lépe se i přistává. Nevýhoda proti kulatým padákům je o něco komplikovanější příprava. První padáky typu „křídlo“ se objevily ve Spojených státech roku 1975. Od té doby vytlačují kruhové padáky z parašutistického sportu.

Letové vlastnosti tohoto padáku, jako třeba klouzavost nebo stabilita, závisí na profilu křídla, tedy na poměru jeho délky, šířky, hloubky i na tvaru průřezu daného křídla. Dále hraje roli materiál vrchlíku, střih, počet nebo umístění nosných šňůr. Potom i počet či tvar komor a kanálů, které nafukují padák do konečné podoby. Důležitý faktor je zatížení padáku - hmotnost parašutisty ve vztahu k ploše padáku.
Tyto padáky se z hlediska výkonu dělí do několika kategorií. Mezi základní patří studentský (tzv. školní, výcvikový) padák, jenž nemá výrazné letové nebo další přednosti, ale je spolehlivý, dobře řiditelný i stabilní, takže je odolný proti některým nebezpečným letovým režimům (např. přebrždění nebo prudké negativní zatáčky atd.).

Padák kontra padákový kluzák
Zařízení vzhledově podobného padáku typu „křídlo“ se užívá při paraglidingu. Paraglidingový padákový kluzák připomíná padák typu „křídlo“ ale jen vzdáleně. Tento padák má jinou konstrukci. Běžný padák je díky náporům při zbrždění volného pádu jinak šitý. Jsou použity jiné materiály. Padák má navíc tzv. slide, což je brzdicí plátno, jehož účelem je zpomalit otevření padáku a snížit dynamický náraz, a jiné charakteristiky letu, jako např. klouzavost. Na klasickém padáku nelze odstartovat z kopce. Paraglidingový kluzák zase nejde použít při výskoku z letadla.


Letoun Cessna
Patří v oboru letectví mezi nejznámější značky lehkých vrtulových letounů. Jako jiné typy letadel se jmenují po svých zakladatelích a konstruktérech, např. ruská „tučka“ a „iljušiny“. Letouny Cessna jsou pojmenovány dle zakladatele známé americké firmy pana C. V. Cessny. Jde o malé a lehké tzv. hornoplošníky, ve své kategorii rozšířené v aeroklubech a pro obchodní účely po celém světě. Tyto letouny mají pevné podvozky, příďové kolo a vzpěry pod křídly. Obchodní úspěch letounů typu Cessna po 2. světové válce tkví v ekonomickém provozu, nízké poruchovosti a v úspěšném marketingu.

Málokdo ale ví, že zakladatel firmy Clyde V. Cessna postavil svůj první letoun už r.1911 a velice se podobal stroji Louise Blériota. C. V. Cessna založil roku 1925 firmu „Travel Air Manufacturing Copany“. Později z firmy odešel a založil v roce 1927 firmu „Cessna-Ross Aircraft Copany“. Po odchodu obchodního společníka se firma jmenuje „Cessna Aircraft Company Inc“. V roce 1985 firmu koupila společnost „General Dynamics Corporation“, jenž ukončila výrobu vrtulových letadel. Roku 1992 koupila firmu Cessna společnost „Textron Inc.“ a následujícího roku obnovila výrobu lehkých letounů.


Letiště
Je to stavba na zemi či na vodě určená pro vzlety, přistání (vzletová a přistávací dráha) a pozemní pohyby letadel po pojezdových drahách. Obvykle k ní patří i další technické a logistické zázemí – hangáry, řídicí věž, letištní terminály, sklady leteckého paliva a stavby pro logistické zabezpečení leteckého provozu. Raná letiště byla budována během první světové války pro vojenské potřeby. Po válce byly k některým dostavěny další budovy pro podporu civilní přepravy osob. První letiště určené výhradně pro civilní účely bylo otevřeno roku 1922 v tehdy německém Königsbergu.

Největší dopravní letiště světa se nachází v Atlantě, Georgia (USA), avšak počet přepravených cestujících je v Londýně vyšší díky vyššímu počtu letišť 5: London Heathrow, London Gatwick, London Luton, London Stansted, London City. V Praze je zatím pouze jedno velké letiště v Ruzyni, ale do pěti let jet plánováno otevření druhého veřejného mezinárodního letiště Vodochody.


Letadlo
Je létající dopravní prostředek. Tomuto pojmu lze přisuzovat různé významy:

  • dle normy ČSN 310001 je letadlo: "Zařízení způsobilé létat v atmosféře nezávisle na zemském povrchu, nést na palubě osoby či jiný náklad, je schopné bezpečného vzletu i přistání a je minimálně částečně řiditelné."
  • v běžné řeči se slovo „letadlo“ nepřesně užívá v užším významu, jako synonymum pro slovo „letoun“, což je letadlo těžší vzduchu s pevnými křídly.
  • v širším významu lze letadlem označit libovolný létající stroj, pokud se pohybuje mimo atmosféru, označuje se jako „umělé kosmické těleso“. Zde lze zařadit např. raketoplán.



Z historie letectví
Významný krok učinil benediktinský mnich Eilmer počátkem 11. století, kdy letěl 200m kluzákem. Mezi další, kdo se zajímal o konstrukce létajících strojů, byl Leonardo da Vinci, jehož návrhy předběhly ostatní konstruktéry téměř o 400 let. Ti se snažili zpočátku jen napodobovat let ptáků a jejich křídla, avšak žádný úspěch nebyl nezaznamenán. Pro aeronautiku byl zlomový rok 1738, kdy švýcarský matematik Daniel Bernoulli objevil princip vztlaku. Jde o to, že plyny a kapaliny pohybující se rychle vytváří menší tlak než ty pomalejší. Tento objev dal vzniknout tvarům křídel v takové podobě, v níž ho známe dodnes. Vzduch se rozdělí na hraně křídla na dvě části. Část, která obtéká horní část křídla, musí urazit větší vzdálenost, proto se pohybuje větší rychlostí než vzduch, který proudí pod spodní plochou stranou křídla. Díky tomu je nad křídlem menší tlak než pod ním. Tento rozdíl se nazývá vztlak.

Vztlaku se snažilo v 19. století využít mnoho leteckých průkopníků pro konstrukce prvních kluzáků. Prvním komu se to povedlo byl v roce 1853 sir George Cayley, jenž je často titulován jako "otec létání". Na první skutečné letadlo se ale muselo počkat až do 90. let 19. století. Tehdy bratři Wrightové zkonstruovali křídlo, které umožňovalo kontrolovaný let. To mělo tvar v řezu tvar kapky, široké a zaoblené na náběžné hraně a úzké na hraně odtokové. Poslední překážkou letu strojů těžších než vzduch byla jen otázka jak dosáhnout potřebný vztlak, takže rychlost proudění vzduchu kolem křídel. Bratři Wrightové to vyřešili lehkým motorem, který poháněl vrtuli, jenž byla složena z několika listů tvaru křídel umístěných na letadle ve svislé poloze. Tím vytvářeli potřebný tah, který poháněl letadlo dopředu. Tím se dosáhlo dostatečné rychlosti a proudění vzduchu k vzniku vztlaku umožňujícího let.

První let uskutečnili bratři Wrightové se strojem pojmenovaným Flyer I (dnes je známý jako „Kitty Hawk“) 17.12.1903 v Severní Karolíně. Let trval 12 sekund a stroj uletěl 36m. Stejný princip, který použili bratři Wrightové se začal používat u všech později konstruovaných letadel až po dnešní letouny.

Zdroj informaci naleznete na adrese www.wikipedia.cz.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Proč?